Agility od startu k cíli je český překlad anglického originálu Agility right from the start švédských autorek Eva Bertilsson a Emelie Johnson-Vegh, který vyšel 2010 v Sunshine Books. Překlad od Jany Duškové vydalo letos nakladatelství Plot, v češtině má knížka 527 stránek, je to tedy pěkná bichle, zejména proto, že téměř na každé stránce je alespoň jena fotografie. S Evou a Emelií jsem se potkala na Clicker Expu, kde jsem byla na jejich přednášce o zvyknutí psa na hlasité zvuky. Zmínku o tom najdete v článku ClickerExpo UK 2014 - každý konec je nový začátek. Stejný postup také popisují i v knize.

aneb Jak neztratit psa ještě před první překážkou

O odložení jsem toho už napsala hodně, ale protože stále ještě dostávám dotazy, co se psem, který v tréninku stoprocentně zůstane a na závodech naopak stoprocentně uteče, rozhodla jsem se využít posledního týdne před začátkem semestru k sepsání článku, který by shrnul všechno, co jsem si o odložení kde přečetla a vyzkoušela, a co si myslím, že má smysl dělat.

Tak si čtu v pravidlech australské organizace Agility Dog Association of Australia Ltd (že bych neměla co na práci?), které mají 132 stran. Zajímá mě tam jedna konkrétní věc, ale jen tak ze zvědavosti si pročítám i zbytek. A zalíbil se mi oddíl "Etiketa na soutěžích pro psovody, majitele a členy". Přišlo mi líto se o ně nepodělit. Omluvte kostrbatost překladu, přeci jenom mě trochu tlačí i jiné věci na práci.

Když na téma tréninku na závodech zavedu s někým teoretickou debatu, ne vždy se setkám se souhlasným názorem, že zanést možnosti tréninku do řádu by bylo ku prospěchu věci. Než se dostanu k tomu, jak k tréninku na závodech přistupuje klub založený známým britským trenérem a reprezentantem na mistrovství světa, chtěla bych zavzpomínat na vývoj trénování na závodech u nás.