Richard Curtis je po Attilovi Szkukalekovi asi nejznámější britský závodník, trenér a rozhodčí dogdancingu, neboli Heelwork tu Music, jak v UK označují obě kategorie. Několikrát vyhrál prestižní soutěž Crufts, i společně s Mary Ray dělal závěrečné ukázky na této proslulé psí show. Napsal knihu Dancing with Dogs a natočil několik DVD o Heelworku, Freestyle, tvorbě choreografie nebo tréninku štěněte. Letos posuzoval Crufts, společně s naší rozhodčí Vandou Gregorovou. Právě Vanda domluvila Richardovu návštěvu i v Čechách, aby dělal jednoho z rozhodčích na závodech April Dance a vedl víkendový seminář Heelworku a Freestylu.
 

Aygo a Evža šli na zkoušky. Z dogdancingu. Evže se už podařilo složit Freestyle a teoreticky umí dost cviků i na Tanec. Zato Aygovi se nepodařila už dvakrát splnit dvojková zkouška, takže nás čekalo opakování. A v rámci přípravy na návštěvu Gabby jsem si pročítala její první knížku Touching Animal Souls a přemýšlela jaký význam mají zkoušky a závody pro vztah s mými psy.


Je jim úplně šumák, že chci mít pěknou fotku na Chlubítko.

Poslední dobou si na popud jednoho úkolu z knižky Od delfína ke psovi a zpátky ke člověku často kladu otázku, proč to či ono vlastně dělám. Jaké motivace, vnejší nebo vnitřní, mě pohání. Snažím se méně hodnotit a více vnímat, dívat se na události i v širších souvislostech. Mistrovství republiky v dogdancingu bylo také jedno takové cvičení.

Foto: Martina Irglová

Pro nedostatek dogdancingových závodů jsme vyrazili na zkoušky. Pro nedostatek víkendových zkoušek v Praze jsme vyrazili na zkoušky do jižních Čech. A tak si říkám, že malé shrnutí užitečných tipů, jak zkoušky přestát, není na škodu.

Zvláštní, jak v nás některé věci umí probudit nostalgii. Díky upozornění kamarádky jsem se jela podívat na mistrovství České republiky borderek a pohled na tolik černobílých stvoření, zejména těch, které zároveň tanec nahlas komentovaly, mě ihned vrátil o několik let zpět, k sestavám, hudbě a kostýmům dávno zapomenutým.