Aygo a Evža šli na zkoušky. Z dogdancingu. Evže se už podařilo složit Freestyle a teoreticky umí dost cviků i na Tanec. Zato Aygovi se nepodařila už dvakrát splnit dvojková zkouška, takže nás čekalo opakování. A v rámci přípravy na návštěvu Gabby jsem si pročítala její první knížku Touching Animal Souls a přemýšlela jaký význam mají zkoušky a závody pro vztah s mými psy.

Je jim úplně šumák, že chci mít pěknou fotku na Chlubítko.

Člověk má žít okamžikem, méně přemýšlet a více prožívat a zvířeti je jedno, jestli získá nějakou trofej a tak dále. Ale na ty zkoušky jaksi jedete, abyste si odvezli výbornou, a když nebudete přemýšlet, zapomenete počítat kroky a odvezete si akorát diskvalifikaci. Jak tedy soutěžit a nekazit si karmu?

Já si odpověď našla. Odvezeme si zážitek. Zkušenost. Že jsme něco dělali spolu, čím jsme vykročili z běžné rutiny jídlo - procházka/trénink - jidlo. Třeba že Aygo odcvičil přes dvě minuty, aniž by mě seštěkal. Nebo že Evelýna sice zkontrolovala všechny rohy, jestli tam není tajný východ, a provedla důkladnou inspekci koberce, jestli tam neupadl pamlsek, ale v podstatě udělala všechny cviky, které jsem jí řekla (některé cviky neudělala, ale na ty nedostala povel, tak se to nepočítá). A že já jsem zvládala jakž takž improvizovat.

Teď nás čeká mistrovství České republiky. Zážitek to bude každopádně. Už se mi podařilo si při tréninku jednou zvrtnout kotník a jednou ulomit nehet na palci.