Zrovna jsem dneska náhodu zachytila epizodu Mistra Beana, která mně naprosto fascinovala tím, jak ukazovala shaping lidského chování. Shaping je jedna z možností, jak něco naučit psa pomocí clickeru, a v podstatě je založená na tom, že se cvik rozloží na malé kousíčky a člověk kliká za každý krok "správným směrem". Když si vezmeme za příklad třeba aport, tak člověk by klikal za to, že si pes aportu všimne, skloní se k němu, vezme ho do huby, poponese ho, poponese ho směrem k člověku, sedne si s ním před člověka. Fígl je v tom, že pes zjistí, že to, co z vás vylákalo klik a odměnu předtím, už nefunguje, tak musí zkusit něco dalšího (nestačí čuchnout k aportu, chytí ho zuby).

Nejsem přílišný příznivec výcviku na cvičáku, rozhodně ne toho typu, kdy psi předvádějí cviky v řadě, instruktor diktuje, co mají zrovan dělat a jen občas někomu poradí a málokdy vysvětlí, proč se vlastně má cvik učit tak, jak říká. Psi většinou ani nevědí, co se s nimi děje, zatímco jim někdo cuká za obojek, snaží se seznámit s dalšími trestanci na obchůzce. Takový "trénink" podle mně nemá smysl, protože psi se na cviky v rušném prostředí ani pořádně nesoustředí.