Často slyším stížnosti, že pes sice umí všechny cviky krásně a dělá je s radostí, ale jen když má psovod v ruce něco dobrého. Protože na závodech ani zkouškách dogdancingu není povolené mít u sebe motivaci, je mi vždy líto, že se některé týmy na závodech nepředvedou jen kvůli tak snadno odstranitelné překážce.

Odměna je pro psa něco příjemného - pamlsek, hračka, hra, pohlazení. Pokud se příjemné věci spojí s neutrálními podněty jako je slovní pochvala nebo klik, pak bude pes pozitivně přijímat i ty. Odměna je pro výcvik nesmírně důležitá, protože pes opakuje chování, za které je odměněn, a tak ho můžeme něco naučit.

Je v pořádku, že nechce pracovat zadarmo, protože to by nebavilo ani nás, ale pravděpodobně kvůli nějaké chybě ve výcviku došel k názoru, že když nemáte pamlsek viditelně u sebe, žádný mu nedáte. Mohlo se to stát kvůli tomu, že odměna není pro psa dostatečně motivující - u pamlsků nestačí, když jsou malé a dají se rychle spolknout, pes na ně musí mít taky chuť, aby se snažil získat. Někteří psi rádi aportují míčky a jiní se rádi přetahují. Je na vás, abyste pro psa vymysleli tu nejlepší formu odměny. Nebo možná málo odměňujete celkově a pes má tedy pocit, že se mu poslouchání nevyplatí - chování by mělo být odměněno tak v 80% případů, kdy ho pes úspěšně předvede. Pokud odměňujete příliš málo, pes ztratí do cvičení zápal a nebude se tolik soustředit, takže bude dělat chyby.

Jak docílit toho, aby pes nadšeně pracoval i bez pamlsku? Pes musí pochopit, že i když pamlsek nemáte přímo v ruce, stejně ho za správné chování dostane. V tomhle směru mi vyhovuje clicker, protože pes ví, že bez kliku není žádná dobrota, a snaží se mě přesvědčit, abych klikla a on mohl dostat odměnu. Kde přitom leží pamlsky nebo hračka není tak podstatné, dokud nekliknu, jsou nedosažitelné. Stejně to dělejte i s pochvalou, nedávejte psovi odměnu "bez varování", ale vždy mu nejdříve pochvalou řekněte, že pamlsek je za tenhle cvik.

Když už mám psa, který je příliš fixovaný na pamlsky, začnu s ním tak, že si pamlsky položím někam na stůl, aby na ně nedosáhl, vezmu jeden do ruky a chci po psovi jednoduchý cvik, který dobře zná. Vyzkouším ještě pár dobře naučených cviků a když je pes zvládá, jen předstírám, že si beru pamlsek, a opět po něm chci nějaký cvik. Protože si pes myslí, že mámpamlsek v ruce, cvik udělá, já ho ohromě pochválím a podám mu pamlsek ze stolu. Snažím se ho tak naučit, že není důležité kde pamlsky jsou, ale že je dostane, jen když bude cvičit.

Pak různě obměňuji způsob, jakým mu pamlsek dám. Někdy přímo z ruky, někdy ze stolu, někdy si vezmu pamlsek do ruky, ale odměním ho pak pamlskem ze stolu. Různě měním vzdálenost cvičení od místa, kde jsou pamlsky položené, někdy cvičím přímo u nich, někdy pár metrů daleko. Pokud pes není zmatený, nervózní nebo nezačne chybovat, přestanu předstírat, že si pamlsky beru a zcela očividně je někam položím a jdu cvičit o kousek dál. Je důležité, aby se k nim pes nemohl dostat, pokud by se rozhodl neposlechnout a nenechám ho brát si pamlsky bez dovolení. Cvik odměňuji jen tehdy, pokud pes sleduje očima mě a ne pamlsky.

Netečnost vůči odměně pak dál rozvíjím třeba tím, že si na zem položím hračku a cvičím okolo ní - dělám třeba chůzi u nohy v kruhu okolo hračky nebo chodíme přímo přes ni. Když mě pes vydrží sledovat, dovolím mu hračku si vzít, když je pokušení silnější, cvičíme dál, dokud neuspěje. Když se rozhodne cvik přerušit a uteče pro hračku, klidným hlasem mu dám lehni, hračku mu odeberu a zkusíme to znovu, tentokrát nějakou lehčí variantu, abych ho mohla odměnit a zdůraznit, co po něm vlastně chci.

Poslední věc, kterou bych chtěla doporučit, je umístění odměny tak, aby pes věděl, kde je. Pokud se ji totiž budete pokoušet někam schovat, pes ji bude hledat, místo toho, aby se soustředil na cvičení. Můj pes vždycky ví, kde odměna je a že ji nakonec dostane.

Jak říkám, jde jen o to vysvětlit psovi, že pamlsek není za zírání na pamlsek, ale za tu úžasnou srandu, co si s vámi jakožto psovodem můžou užít.