Jak byste mimozemšťana učili uvařit si vajíčka? Jak vlastně takový mimozemšťan vypadá? Má oči, ruce? Jaké formě komunikace by rozuměl? I když to může znít absurdně, i zvířata jsou “mimozemšťani” (kolikrát máme pocit, že někteří lidé kolem nás musí být taky z jiné planety). Slyší jinak než my, vidí jiné barvy, než my, vnímají třeba více vibrace, magnetické pole, proudy ve vodě… I o tom bychom mohli přemýšlet, když tvoříme tréninkové plány.

Děláte si tréninkové plány? Přiznám se, že i v době, kdy jsem si ještě dělala poctivé zápisy z každé lekce, jsem tréninkové plány nevedla nebo jen velmi zhruba. Na semináři jsme jim věnovali poměrně dost času. Hlavně proto, abychom si procvičili rozdělení chování do postupných kroků a přemýšlení o různých aspektech chování. Řekla bych, že tvorba tréninkových plánů ve skupině a diskuse nad nimi má smysl, protože každý může přispět svými zkušenostmi a pomoci zvířeti k jednoduššímu zvládnutí úkolu. Gabby nám dala tip, že když si plánujeme postup sami, máme si povídat sami pro sebe a nahrávat si to například na telefon. Tak ještě neprojdou naše úvahy filtrem, jako kdybychom si chtěli nápady psát. Při psaní nápadů už můžeme předem zavrhnout, co by se nám zdálo obtížné nebo nereálné a některé podněty tak ztratíme.

Každý cvik se skládá z mnoha dílčích kroků. Modelovým příkladem bylo učení dobrovolného odebrání krve, jako se to dělá u zvířat v zoo. Co všechno je potřeba zvíře postupně naučit? Samozřejmě nabídnout packu, nechat ji chvíli na místě, nechat si dát škrtidlo, vydržet vpich jehly. Pak také zvyknout na cizí lidi, zejména v bílém, pach desinfekce a další nemocniční pachy, přítomnost cizích psů, koček, obvykle nervózních, pobyt na stole... Ale je možné trénovat samotnou cestu na veterinu, čekání v čekárně. Vždycky si můžete položit otázky: “Jsou kroky v plánu tak jednoduché, jak mohou být? Nemohou být jednodušší?”

V tréninkovém plánu se potkává kreativita s vyhodnocováním. Nejprve je potřeba vyhodnotit, co chcete naučit. Pak kreativně hledat možnosti řešení. Rozumově zhodnotit, které řešení vybrat jako první. Kreativně ho doladit. A uvést ho do praxe. Zůstat dost kreativní, aby člověk v tréninku dokázal reagovat pohotově. Pak změřit výsledek, aby člověk mohl provést případné úpravy. A tak pořád dokola. Tréninkový plán je vlastně něco, co se pořád mění a prochází úpravami.

Je tisíce cest, jak něčeho dosáhnout. Jestliže se uvědomíte nějaké omezení, tak uvědomění samotné pomůže posunout se dál. Někdy ani moc informací nepomůže. Nemůžete se pak rozhodnout, jaký přístup zvolit. Mnoho psů, zajícova smrt. Paralyzující analýza. Prostě něco udělejte a pak se podívejte, jestli to fungovalo. Když ne, začněte plánovat znovu.

Prostě se bavte.