Míváte strach? Já jo. Strach může mít různý původ. Může to být strach z neúspěchu, zklamání. Strach z hodnocení. Nebo strach z nenaplnění očekávání. I úspěch může přinést strach - strach z vykročení z komfortní zóny. Strach ze ztráty kontroly. Strach z neznáma. Strach z nutnosti opakovaného výkonu.

Nedávno jsem poslouchala Princeznu z Marsu od Edgara Rice Burroughse. Hlavní hrdina je superkladná postava, který vysvětluje, že nikdy nebyl hrdinou, protože vždycky jednal jen tak, jak mu nařizovala přirozenost. Jen jednou cítil strach a takto to komentoval: "Ať Bůh pomáhá zbabělci, protože zbabělost je dozajista sama o sobě trestem." Podobný citát měl William Shakespeare v Juliu Caesarovi: "Zbabělec nespočetněkrát umírá před svou smrtí, odvážný zakusí smrt jen jednou." Když se člověk budí každý den s děsem a každý den jde s děsem spát, ztrácí sebejistotu, že může uspět, něco změnit.

Nejsem příznivcem boje prosti strachu. Mám pocit, že konfliktem jen něco podporuji a dávám tomu zbytečně sílu. Loni nám Gabby říkala, že když nás napadnou důvody, proč něco nedělat, tak si máme říci? "No a co." S Hudbou Vesmírnou mají pěknou písničku s tímto názvem. Ještě více se mi líbí heslo z knížky Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le - "S*ru na to." Pomáhá dát si svolení. Svolení neuspět. Svolení ke změně. Svolení zkusit něco nového. Svolení dát si pauzu.

Ubrala jsem si poslední měsíce práce, vzdala se domněnky, že musím mít neustále co na práci, abych splnila (a nejlépe předčila) všechna očekávání, zejména ta, která jsem si na sebe naložila sama. A každý den jsem za to vděčná. Jednou jsem se probudila a po pohledu do diáře jsem se nechtěla rozbrečet. Příjemná změna.

Bojíte se? Kašlete na to. Stejně do toho jděte.